Novoroční optimistická óda

Tuhle ódu na optimismus jsem před lety našel někde na internetu. Nevím kdo je jejím autorem, ale myslím, že by mi odpustil, když ji dnes použiji k novoročnímu přání, už jen proto, že bych sám nebyl schopen něco takového napsat.

Jsou lidé, kteří se rozhodnou přeplout oceán v malém gumovém člunu a pak už je nikdo nikdy neuvidí, jsou lidé, kteří léta usilovně píší román, aby se pak v kritikách dočetli, že je to trapný blábol. Jsou lidé, kteří stráví celou dovolenou na úpatí Himalájí s úporným průjmem a domů se vrátí bez jediného hezkého zážitku a jsou lidé, kteří založí firmu, zkrachují a přijdou o celoživotní úspory. To jsou lidé s těžkými, ale krásnými a hlavně naplněnými osudy.

To jsou optimisté.

Pesimista nevyleze z baráku, protože by mohl zmoknout, nezaloží firmu, protože by nejspíš prodělal. Pesimista skutečně zásadní osud nikdy neprožije, protože ho neunese, protože se mu radši vyhne.

Optimismus je vzpoura proti pravděpodobnosti, proti statistice, proti nevyhnutelnému. Optimismus je hybná síla, díky níž vzniká většina nepříjemností a malérů, ale i nové nepravděpodobné věci. Například nanovlákna, vakcína proti vzteklině, penicilin, lék proti depresi, katedrála v Remeši, písmo, pěstní klín, dvakrát esovitě prohnutá páteř, obratlovci, bílkoviny a podobně.

A tak zkusme v novém roce vykonat každý svoji malou vzpouru proti pravděpodobnosti, statistice a nevyhnutelnému.

Přeji vám, kolegyně a kolegové, do nastávajícího roku 2012 moc a moc optimismu, protože ho budeme určitě moc a moc potřebovat.

Karel Sladkovský

předseda svazu